Základní informace o očkování

Očkování zdravé populace jako preventivní postup se „masivně“ provádí již 50 let. Ukázalo se, že je to nejlepší prostředek, jak bránit vzniku a šíření infekčních nemocí mezi lidmi. U očkovacích látek se velmi bedlivě sleduje nejen jejich účinnost, ale i bezpečnost pro pacienta. Všechna podezření, že očkování může i škodit, byla dosud vždy vyvrácena.

Očkování v lidském těle napodobuje situaci nákazy nemocí. Očkovací látky obsahují totiž složku získanou z původce onemocnění (bakterie či viru), která se nazývá antigen. Tato složka je zásadně oslabená, nebo zcela mrtvá. Z praktického hlediska tedy není tato složka schopna vyvolat onemocnění, mohou se projevit jen některé mírnější příznaky nemoci – teplota, vyrážka, podrážděnost. Po aplikaci vakcíny je imunitní systém nabuzen k tvorbě ochranné protilátky.

Očkování má dvě základní funkce:

Očkování proti řadě nemocí u nás vyplývá ze zákona a je povinné.

Dítě, které není očkované (nebrání-li tomu jeho zdravotní stav), nesmí být přijaté do dětského kolektivu (jeslí či mateřské školy)!

Kdy by se nemělo očkovat?

Termíny povinného očkování jsou upraveny vyhláškou ministerstva zdravotnictví. Tyto termíny mohou být upraveny rozhodnutím lékaře u každého dítěte přísně individuálně. Obecně lze říci, že překážky v očkování mohou být dočasné, které vedou jen k oddálení očkování nebo takové, které očkování brání trvale - může to být jen proti některé nemoci, nebo se dítě nemůže očkovat vůbec.

Důvody přechodného odložení očkování:

Před očkováním je vhodné lékaři sdělit, vyskytuje-li se v rodině krvácivá choroba nebo je-li někdo z rodiny léčen pro vážnou nemoc imunitního systému či nádorové onemocnění.

Dalšími důvody bránící očkování můhou být závažná reakce po předchozím očkování, či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické nebo defekt imunity).

Jaké jsou reakce po očkování?

Předně je třeba říci, že jakoukoliv reakci má jen malá část (několik málo procent) očkovaných dětí, většina z nich je v kojeneckém či batolecím věku. Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Může to být už v den či následující den po očkování, u „živých“ vakcín za 7-10 dnů. Tuto informaci vám sdělí lékař při očkování. Reakce může být místní nebo celková. Obě pak mohou být očekávané nebo neočekávané (velice vzácné), přiměřené (fyziologické) nebo nepřiměřené (přehnaná fyziologická reakce nebo alergie).

Nejčastější místní reakce (v místě vpichu):

Nejčastější celkové reakce:

Většinou se reakce vyskytují izolovaně (např. jen zarudnutí nebo jen otok či neklid atd.), pouze v ojedinělých případech v kombinacích (např. zarudnutí s teplotou či bolestivý otok, neklid a teplota apod.).

Znovu je třeba připomenout, že reakce po očkování se objevují poměrně zřídka.

Jak se chovat po očkování?

V den očkování a nejlépe následující 2-3dny po očkování by dítě nemělo být vystaveno větší fyzické či psychické zátěži.

Jak se má dítě připravit na očkování?

Od 2-3 let je vhodné dítěti předem říci, co se při očkování bude dít. Zabrání se tak jeho zbytečným obavám z neznámého, posílí se jeho odvaha a sebevědomí důležité pro lepší spolupráci při očkování.

Je vhodné dítě pozitivně motivovat - vysvětlit mu, že bude moci po očkování provádět věci, které by mu mohly být jinak nebezpečné - chodit do školky, jíst zmrzlinu na ulici, běhat s jinými dětmi apod.

Je vhodné srovnat mírnou a krátkou bolest při vpichu jehly s jinou mnohem větší bolesti, kterou dítě už zažilo - odření kolena, bodnutí včelou, pád z koloběžky...

Je možné na hračce předvést, jak bude očkování probíhat.

Kdy kontaktovat lékaře po očkování?

Při horečce přes 39°C, neztišitelném pláči trvajícím několik hodin, při zarudnutí či otoku v místě vpichu dosahujícím 10 cm, objeví-li se přechodné obrny nebo křeče, případně krátkodobé bezvědomí, nebo objeví-li se závažnější reakce během dvou až tří hodin po očkování.

V případě horečky nad 38°C je možné podat léky proti horečce v dávce odpovídající hmotnosti dítěte.